ČT 10.02.2022 Návštěva

Piják absintu

Tomík mne k sobě pustil ve 2 odpoledne asi po 10 minutách zvonění, klepání na okno, na dveře a telefonování. Vevnitř hroznej bordel, všechno na zemi na křeslech, hezky řečeno pátý přes devátý. Uprostřed sedí Tomík a na plném stole nějakých odpadků a špinavého nádobí má dvě skleničky. Jednu na vodku a druhou na pivo. Odkud si bere vodku nevím, ale pivo má z košíku před sebou. Má tam tak 4 Bráníky, takže košík je poloprázdný. Rozhovor sice trochu drhne, ale jak říkají lékaři, je orientován v prostoru a čase. Od pohledu troska, bohužel stále čeká na operaci kolene, takže vlastně ani skoro nechodí. Hezké hnědé pyžamo, tak dva tři měsíce neprané, zorostlý odulý obličej a výrazná vyhublost dotváří atmosféru. Když si uklidím křeslo, najdu dvě platební karty, který postrádá už 3 měsíce.

Alkoholik dle učebnic, ale co s tím. Cíl je jasný - dostat ho na léčení. Ale když já vůbec nevím jak. Brska zavolal do Blázince na Pohořelec a tam mu řekli, že je na to pořadí a musí nejprve na Detox. Aby se dostal na Detox je nejkratší cesta jít na pohotovost/ambulanci v nemocnici a oni určí že takovej člověk na DEtox může. Jak, termíny, co to znamená, zatím v tom plavu. Např do blázince se objednává a teď po kovidu je plno všude. jenže já to chci mít jasně nalajnovaný, protože těch pokusů není nekonečně mnoho.

Po hodině odcházím s pocitem, že si Tomajda uvědomuje co dělá, ale absolutně nemá šanci s tím něco dělat. Vždyť není ani schopný si tam uklidit, jakákoliv činnost ho nebetyčně vyrušuje. A samozžejmě slíbí co chceš a poměrně otevřeně hovoří o svých alko problémech. Ale nechat se někde zavřít na 3 měsíce no to teda ne (jsem domovník - přijdu o byt).

Takže hledám někoho kdo by mohl poradit konkrétní kroky. Križus - dělá v nemocnici, Simona - intervenční psycholog, ale informace zatím nic moc.

PÁ 11.02.2022 - INFO -

800 350 000 Národní linka pro odvykání 10-18. Adiktologická ambulance Sananim Apolinář (224 968 214/ 224 968 208)Magdaléna Prevcentrum. poradna.adiktologie.cz. https://bohnice.cz/lecba/zavislosti-muzi/ (Nešpor) - 284016666 - Centrum krizové intervence.

Vždy musí s péčí souhlasit. Tzn. nejen že si ho tam zavřou, ale až prozře tak nesmí podepsat reverz. Takže si myslím, že nějaké hurá akce nebudou k ničemu. A proto si tu píšu plán, že se mu budeme věnovat aspoň 14 dní. a budeme ho "zasypávat" úkoly typu ukliď si do zejtřka křeslo - prostě ne nic velkýho, ale zase to musí být pravidelně. Aby bylo vidět že se staráme a on na to kašle nebo nezvládá. A my jsme mohli zvesela říct takhle to nejde-musíš do ústavu.

Dietologie - sice čtu spoustu názorů na internetu, ale můj úsedek je následující. Kdyby normálně pil nealko (čaj káva, limo voda šťáva) a normálně jedl (snídaně oběd večeře), tak mu to dá jednak režim a jednak energii. Protože on nejí a nepije - jen chlastá, tak takhle vypadá. Takže musíme udělat nějaký režim abychom mu buď jídlo nosili, nebo lépe aby si ho dělal sám a v nejlepším případě aby nám vařil (pozn: humor mi ještě nedošel). Ale chci říct v tom jídle je jedna část řešení - určitě.

Je absolutní nesmysl si myslet, že přestane pít. To nejde - to ho zabije. Zkusil bych ho nejprve nějak vmanévrovat do odbourání toho tvrdýho. Pivo bych vůbec neřešil - jednak se tím živí a jednak nějaký ten alkohol potřebuje.

SO 12.02.2022

Tomík ráno optimisticky volá, že se vším přestane a že si doma udělá pořádek a že už se těší na naší nedělní návštěvu. Trochu ho překvapuje, že nesdílím jeho optimismus. A správně, v jedenáct volá znovu, že co chci že jsem mu volal - ale už se značně pomalým hlasem.

NE 13.02.2022

Tomík ráno optimisticky volá, že dnes ne protože ho strašně bolí záda. Od té doby mi to nezvedl. (ale asi opravdu protože Brska říká že si mu taky stěžoval na záda)

PO 14.02.2022

Nebere. Dopoledne jsem volal na Národní linku pro odvykání 800 350 000 - je to takové povšechné, ale níže jsou z majlu kontakty na léčebny ČR. Dále jsem volal na 284016666 (Bohnice) s poměrně veselou paní, od které jsem pochopil, že je potřeba aby s léčbou "pacient" souhlasil. Pak už to jde. Za projev souhlasu považují telefonát paní Karbanové denně mezi 11:00-12:00 (734268518), nebo aspoň mail poradnik31@bohnice.cz. Ono to asi bude tak, že si dělaj síto koho budou brát, takže nezveřejňují postup jak se to dá udělat, ale preferují osobní pohovor s pacientem. Protože jinak by jim tak házeli příbuzný svý alkoholiky přes vrata,a oni by stále podepisovali reverzy a stále dokola. Podle mne sympatický přístup, takový Britský imigrační pohovor.

Čt 17.02.2022

Konečně spolu mluvíme, navrhuji, že mu klidně s úklidem pomůžu, že radši bych ho viděl hned a ná až v neděli na obědě. Nejde to, uklidí si, trochu se stydí nemám naléhat.

Pá 18.02.2022

Ráno jsme mluvili, vypadal pod vlivem. Dnes poprvý jasně a zřetelně, vypadá že mu to pálí, na oběd se Těší. Vše nadějný. Volám Ívě abych se pochlubil a ta mi připomíná techničák. Tak mu volám v poledne nazpátek a pomalá mluva svědší o drobné alkojholové nekázni. Tak nevím, nevím, ranní optimismus je pryč.

Ne 20.02.2022

V sobotu jsme si to trochu váhavě potvrdili, ale OK. V neděli ranní optimismus, přijíždím, zvoním nic. Volám a až ho slyším a chápu že nic nebude. Našťěstí mi musí dát techničák (dobrá záminka). Tak ho aspoň vidím u venkovních dveří. Děs a hrůza. Ale abych nebyl úplně negativní - techničák našel. Večer jsem mu napsal na WhatsUp trochu motivačně-demotivační zprávu. Obsah je asi o to, že takhle to nejde, že ho dále nechci vidět takhle opilýho, odděluji jeho osobu od alkoholu, a po týdenních zkušenostech s ním, kdy se vlastně nic nepohnulo, tak situaci hodnotím jako bezvýchodnou až na možnost odchodu k Nešporovi. Na závěr motivačně - ať vybere a zváží. Zatím počkám jestli se ozve. (ale i tak jde vše podle plánu - né sice mýho ale ostatních )

Út 22.02.2022

Ív -> Včera jsem volala 2x, nic a nic. Dnes znovu v 9 a v 10, nic. Nyní 13.30 volá Tomík sám - zní dobře, prý dopo spal, právě se probudil, tak hned mi volá :-((. Mluvili jsme hlavně o Johannovi, jeho TP a opravě (Miras automechanik - bývalý můj zeťák - nahodil cenu 5 000,-- za jakousi údržbu, ale není si jistý, zda mercedes projde na technické). Tomík slíbil poslat 5 000,-- na můj účet a údržbu vítá. Výtku k Vašemu neuskutečněnému obědu přešel slovy to nevadí. Řekla jsem mu, že Ti to bylo líto - hm, to nic. Ptala jsem se co bude dnes dělat - ještě neví. Ven nepůjde, není hezky.

Čt 24.02.2022

Tomík ráno v pohodě, bere a plynule hovoří. Iva s ním domluvila oběd na příští středu. Večer jsem mluvil s Láďou Benešem (kamarád z metra) a vlastně šlo jen opotvrzení toho co víme. Cca 2 roky se opakovaně děje, že se na týden odmlčí, tak tam vlítnou, vynadají, uklidí, Tomík vše slíbí a nějakou dobu OK. Diskuze o léčebně probíhala skoro furt, ale kategoricky nechce a nechce. (i když vlastně 2 krát v 2021 byl - sice v HiTech sanatoriu - ale nějak si to dal dohromady že musí něco dělat) Dokonce mu nabízeli že pokud bude potřebovat, tak to domovnictví vemou za něj. Teď už ale neví o nikom z metra, kdo nad ním ještě nezlomil hůl, protože je to na nic, když nevidíš žádný pokrok, ale jen zmar. Nicméně jsou v pohotovosti - jen nikdo neví co s tím.

Ne 27.02.2022

Jen tak telefonuji, že jedu okolo večer po 7. Jestli náhodou nevaří kávu. Překvapení je že normálně mluví, dívá se na zprávy a pak čeká na Western. Dneska se to nehodí. (ještě jsme spolu mluvili v pátek, takže by se dalo říct, že po dvou třech dnech ze začátku týdne, kdy byl nezvěsný už zase normálně funguje). Když bych měl hodnotit těchto 14 dní tak bych to nazval klid v zákopech, nebo že obě strany vyčkávají.

St 2.03.2022

Dnes jsme měli jít na oběd, ale ráno (v 6:05) telefonuje, že to nejde, že v noci nespal, strašně ho všechno bolí atak. Domlouvali jsme se že to v 11 ještě proberem, ale už nám to nebral.

Pá 4.03.2022

Od středy nekomunikuje, ale dnes v 7 ráno telefonuje, kde jsem - je v deliruji - myslí si že jsme spolu na dovolený. Jeho sestra s Ájou ho nechali odvést do Střešovic kde je na JIP.

So 5.03.2022

Tomík telefonoval, že je v nemocnici na JIP. Mluví sice srozumitelněni, ale na tom, že jsme spolu na dovolený si stále trvá. Je to divný, ale to že je v nemocnici je u něj vlastně skvělá zpráva.

Po 7.03.2022

Tak už se nám to ze střípků dalo dohromady. Tomík spadnul z palandy na hlavu, v nemocnici leží s hematomem na mozku. Má zakázanej jakejkoliv pohyb a patrně tam bude dlouho, než hematon zmizí (odhad je min 10 dní). Takže pokud nepodepíše reverz máme pár dnů na následující plán. To, že je v nemocnici, je vlastně detox - tzn. že budou schopni ho vzít do léčebny okamžitě. Nemusej to být jen léčebny co jsou zároveň s DETOXem. Kontakt na léčebny. Brska se dovolal do Lnářů (primářka Zahradníková 383495101) standard - má si zavolat dopoledne sám, chtěj radostnej souhlas - ale jsou schopni ho vzít okamžitě. No a naším úkolem je ho tam dostat. Co je tedy potřeba zajistit. Zjistit zdravotní stav a kdy ho pustěj. Až ho pustěj (tj. ten samý den) si s ním popovívat v počtu tak 6:1 vyjmenovat co už jsme udělali a že nás to takhle dále sere. V každým případě ho musíme nějak přesvědčit, že tam chce jít sám. Ale když mu to zopakuje jeho sestra, Ája, Íva, Brska, Láďa Beneš, Konos a já, tak nevím jak se tomu dá vzdorovat. Až "tiše odkráčí do nápravného zařízení" tak už nás čekají jen Ty lehčí úkoly, jako třeba vytírat barák, platit složenky, starat se o auta a byt a tak. Ale to jsou drobnosti. Lehčí úkoly to jsou proto, že se jednou vrátí a pak teprve nastane ta pravá starost, aby zase nezačal.

Út 8.03.2022

Vše je zalité sluncem. Tomík přistoupil na to že půjde do léčebny na tři měsíce. Sám mi volal, že ho Brska přesvědčil. Já si myslím, že to byla především sestra od závodní lékařky, která mu vynadala, že k nim nechodí, a že mu zruší neschopenku. Když ale půjde na léčení až opustí nemocnici tak mu neschopenka zůstane. Tohle zařídila Ája a byl to asi zásadní průlom. Íva se nabídla že vezme domovnictví na tři měsíce a radši že mu řekneme, že v létě nemůže aby byl pod tlakem, že do ústavu musí hned. Ještě se snažím zorganizovat pár kamarádů z metra aby mu zavolali, pochválili ho, ale hlavně aby se o tom dozvědělo víc lidí a už se mu z toho špatně couvalo

Čt 10.03.2022

A zase obrat. Do léčebny sice Ano, ale až v létě. Důvod bude asi jen prosté oddalování problémů. Složitost situace vidím v tom, že nevíme, kdy ho pustěj, nevíme kdy lze nastoupit do Lnářů, ale chcem aby to bylo hned (jedná se spíš o dny - a né měsíce). Chybí mi komunikace se jeho ségrou.
Po rozhovoru s Tomíkem - důvod je drahý koncert, na který chce a je 29. května (tak jsme mu slíbil, že když si vyjedná propusku, tak ho na koncert dovezem). Nikdo neví s kým by se mohl domluvit, protože ve Lnářích není primářka. Asi jde jen o jeho nápad. když mi furt nevíme kdy ho pustěj... Od Brsky máme info, že nechápe jak mu chtěj nechat domuvnictví, když tak skoro nic nedělá.

Pá 11.03.2022

Krátce řečeno, poté co byl seřván všema lidma co znám, zařadil zpátečku a že teda nastoupí jak to půjde. Ale už se nikam nedovolal.

Po 14.03.2022

Z nemocnice volal do Lnářů. Vezmou ho příští úterý (22.3) nástup do 10:00 s PCR testem. Iva má nahraný rozhovor - bere to vážně. Takže proběhlo vlastně všechno hladce. Zítra ho propustí z nemocnice. Takže nás čeká 7 dní abstinence. Intenzivně se zajímá o Ivu a úklid domu. Tak nějak tuší že o byt brzy přijde.

Út 15.03.2022

Vyzvedli jsme Tomíka s Ívou z nemocnice a jeli na oběd. Ale přes jeho byt (exkluzivně uklizeno - to musela dát snad několik dní práce), takže jsme jednak domluvili úklid s paní majitelkou (týden od 28.3.) a jednak jsme se ukázali u pána z firmy Dejdar. Ten nám řekl že Tomík musí vyklidit světlík, kam přijde elektrorozvodna. Takže oběd až skoro ve tři. Co se Tomajdy týká, tak je celej zabržděnej, všechno trvá strašně dlouho a furt něco hledá, resp. zapomíná co kam dal. Klasicky peníze v obálce. Chůze po rovině jakštakš, ale schody zloběj. Nechápu co, ale na každým rohu se musí vychcat. Ale v podstatě je v nejlepší formě co jsem ho viděl za poslední dobu (letos). Vypadá to že ho náraz do hlavy nepoznamenal, nebo spíš byl jen ku prospěchu. Ale stejně nechápu jak se dá v tomto stavu provozovat samostatnej život. I když láhev držkové polévky a bůčková pozánka od Ivy může udělat divy.

Pro mne nepochopitelný je jeho vztah k nemocenský, kdy má doma několik papírů od PSSZ za poslední 3 měsíce, že se má dostavit na kontrolu, zjišťujeme podle výpisu z účtu jestli mu chodí nemocenská - nechodí. Jednoduše bych řekl že situaci nevnímá. Mantra je, že 40 let pracoval, pracovat nechce a půjde do předčasnýho důchodu "tak proč bych se měl o něco já starat" (můj dovětek). Takže situace je taková že cca 26.11.2021 byl rok na nemocenský a od té doby přestala chodit nemocenská, dokud si nedojde k posudkovému lékaři. Takže patrně ani není pojištěn u VZP a ani u PSSZ. Naše řešení je zatím vyrazit zítra za závodní doktorkou, ukázat ji všechny papíry od PSSZ (+kytbu a čokoládu) a jestli by mu teda tu nemocenskou nějak neprodloužila. A zjistit zdali vůbec může do Lnářů kvůli VZP.
Budu si z toho muset vzít takový ponaučení, že se nedá ničemu věřit, protože když nebudem všechno ověřovat kontrolními dotazy, tak se nedoberem pravdy. Neboli on je stále přesvědčen že je na nemocenský, on si skočí za doktorkou a jedem dál. Jenže od něho se to člověk nedozví. Na otázky typu kdy neodpoví, papírům co posílaj nerozumí a systému pojištění už vůbec ne. Tady bych měl ještě drobnou lingvistickou úvahu. Je rozdíl mezi slovy nezajímá mne, nestarám se o to, seru na to, nerozumím tomu, nevnímám to. A jediný výraz co bych použil, a myslím že správně, je že to nevnímá.

St 16.03.2022

Ráno jsme zjistili, že doktorka má dovolenou, a Íva že s pojištěním asi nebude problém protože je občan ČR. Horší je PSSZ, kde by pomohlo, že je stále v zaměstnaneckém stavu. To nevíme. Odpoledne jsem k němu přijel, a byla už u něj sestra s Petrou, značně naštvané protože Tomík má vypité 3 piva a čtvrté stále pije. (Mně to chutná, proč se jako dívíme). Tak mu pustím hovor s paní primářkou, kde říká "samozřejmě paní primářko, spolehněte se" na větu - "vezmeme Vás na léčení, když se nenapijete." Vůbec to s ním nehne, je prostě v pohodě (no proč taky né - pěkně si po obědě pospal). Tak jdem vyklízet světlík. Sestra odchází, asi desetkrát ho prosí ať k ní přijede v pátek večer že se o něj přes víkend postrá - NE!-Nikam nejdu! Světlík je v pohodě, ale musíme to dát do jeho sklepa, který je plný bas od nealko piva a asi 50litry limonád v petkách. Jak se později dozvím je to z jeho období po propuštění z prvního léčení, kdy pil jenom nealko. Při práci se vlastně jen motá, občas spadne, slovo nepoužitelný je asi nejpřesnější. Dost hnusnej den. Večer si ještě s Ivou trochu zavzlykáme nad situací a možnostmi jak přehodnotit náš program.

Čt 17.03.2022

Ráno mu chci vynadat, ale nebere. Dochází mi, že program Tomášova vyléčení je v háji a měním si to v hlavě na to dostat ho do léčebny. Dobrá zpráva je že je stále ve metru stále veden ve stavu - zároveň zjišťuji že o tom, že chlastná ví asi celé metro. To by nebylo nic divnýho, kdybych ho neslyšel při rozhovorech s kamarády z metra jak to úzkostlivě tají. Volá Íva, pak Brska že už je zase namol. Odpoledne volám a bere. Sice dostává vynadáno, ale už se nám to obrací. Nechápe proč by nemohl pít, když má být střízlivý až v úterý. Nechápe proč ho buzeruju. No neměl by ano, ale oni to nepoznaj. Během rozhovoru ale vyměkl a slibuje že od pátku nebude pít.

Pá 18.03.2022

Objednáváme ho s Ivou na PCR test na kulaťák. Kloudnou informaci o tom jestli mu dorazil mail nemám, ale všechno zařídí na test půjde. K ségře nepůjde a nepůjde.

So 19.03.2022

Ráno v pohodě, až na to že si myslí že je pátek. Poté co se na tom dohodnem říká že půjde na ten kulaťák na test. Od té doby je klid - telefon nebere.

Ne 20.03.2022

Ráno nebere, ale píše Iva že s ním jede do střešovické nemocnice na test. Po úvodních tanečkách - zvonění nahoře, zvonění dole, do bytu ne, obléknout, ponožky, občanku, roučku po hodině vyráží na test. Tohle vydrží opravdu jen Někdo.

Út 22.03.2022

Jako 2 nenapravitelný optimisti jsme k Tomíkovi přijeli v 7 ráno. Jeho sestra už nás čekala, zabalila mu věci takže už před 8 jsme vyrazili. Tomík byl ráno nezvykle vstřícný vše vlastně proběhlo v pohodě. Až na jednu drobnost, že mu pani v léčebně při přijmu naměřil 0,5 promile. Takže zase zpátky - ale pojali jsme nápad, že ho tedy dáme ještě dnes na DETOX. A začali jsme z lavičky v obvolávat všechny léčebny s Detoxem. Všude nás odmítli (termín 3 měsíce, 5 měsíců), jedině v XX máme volat v pátek a v Bohnicích je termín 13.4 ale je možné, že dnes někdo nepřijde, tak se můžem stavit. A tak jsme to ještě vzali přes Bohnice, kde jsme se snažili ukecat doktorku a skoro se podařilo (už se zdálo že maj jedno lůžko, ale to neprošlo). No nakonec skončil doma, trochu zklamaný ze sebe a stopro nebude pít. Po cestě jsem ho seznámil i s jeho zdravotním stavem, což asi nepřidalo. A teď co si myslím, že jsme udělali špatně. Jak to že jsme mu ráno nedali fouknout, jak to že jsme ho dopředu nevarovali, že do Lnářů jedině střízlivý, jinak jde do Bohnic? Jak jsme mohli jen tak přejít větu jeho ségry, že ráno našla rozpitou láhev piva? Protože vytěsňujem negativní prvky a furt věříme ve šťasný konec, nebo možná v nesmysl typu - děláme co můžem, tak to přeci musí být někde vidět. Navíc jsme se oba těšili na to, že se za ním zaklapnou dveře a budou tři měsíce klidu. No tak teď je sám doma v depresi a my si myslíme že nebude pít - protože to přeci před 4 hodina slíbil. A tak jo. Iva udělala seznam volání na DETOX najdete zde .

St 23.03.2022

Dnes máme jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je že Tomík za pomoci sestry, která k němu přijela, se dovolal do Bohnic a nastupuje 14.4 (a je na něm zdali po 10 dnech odejde nebo zůstane - tady budem muset zapracovat aby zůstal). Ta špatná je, že u něj našla tři placatky a byl pěkně opilý. Tak pokud jste četli pozorně až sem, tak ona to zase tak špatná zpráva není. Dala by se zařadit mezi normální.

Čt 24.03.2022

Ráno volal a zopakoval co jsem psal včera. To samý mi potvrdil i Brska. Což je trochu pozitivní, protože alkoholismus přestává zakrývat, a naopak lěčbu bere jako odpovědnost k nám. Hezký. (S "drsnou" Ivou se nebaví)

Pá 25.03.2022

Odpoledne jsem byl za sestrou na Jižáku, a probrali jsme Tomášovu perspektivu. Asi 2 hodiny jsme řešili doktorku, sociální správu, peníze, auta a hlavně co a jak s ním. Jenže žádný pořádný řešení nás nenapadá, tak se upínáme na 14.4. a že do tý doby musíme vydržet. Snažíme se sice myslet optimisticky, ale nevynechali jsme i věci typu zbavení svéprávnosti, LDN, domovy důchodců.

Po 4.04.2022

Setrvalý stav resp. zpět k šikmé ploše. Tomášovi došly peníze na kontě, takže nemá ani korunu (což ale není špatná zpráva). Sestra mu nosí jídlo a je u něj tak jednou za dva dny. Dokonce to došlo tak daleko, že mu kupuje i pivo. Záhadou je kde se tam berou placatky, když Ty peníze nemá. (žebrá po baráku?). Vzniká nám další problémy s placením nájemného - upomínky za elektřinu. Ono je to totiž tak že od ledna neudělal vůbec nic. Není schopen dojít k doktorce, vybírat nebo dojít na poštu, uklidit si v bytě, zařídit platební kartu, zjistit jak je na tom s VZP a PSSZ, a vlastně i vybrat a přečíst mail skoro nejde. Prostě jakýkoliv kontakt s institucumi je vyloučen. - jediný co mu jde je sedět na židli, pustit hudbu a chlemtat pivo nebo spát. Pro ilustraci, když zavoláš tak to buď nevezme, nebo ho vzbudíš. V neděli v sedm večer volám a ozve se: "Ahoj, Zdendo, co tak ráno". a po chvilce rozhovoru "no nekecej, že je neděle, to né." Je to takový smutný, že už asi nejde dělat zhola nic, než čekat na 14.4. jako na zázrak a pak mít dva měsíce na rozmyšlenou co s ním až se vrátí. Protože takovýhle beznadějný 'dohled' na kýmkoliv je ztracená věc. Kvalifikovaně pomoct neumíš a pomáhat někomu aby mohl dál a dál chlastat nechceš. Ono je totiž dilema co je ta pomoc - zdali se mu starat o domovnictví aby ho z bytu nevyhodili, nebo naopak ho z toho bytu nechat vyhodit, když víme že tam bude zase jen chlastat. Za ty dva měsíce co s Ívou "pomáháme" jsme tak trochu oba víc cynický a budeme se muset naučit že pomáhat znamená i dělat nepříjemné věci. Protože pomoct si zaslouží i lidé okolo něj.

St 13.04.2022

Dlouho nekontaktní. Poslední kontakt měla Íva v pondělí, ohledně odvozu do Bohnic. Přes víkend se mu nedalo dovolat. Dnes za ním byla sestra a našla ho v dezolátním stavu (což bylo způsobeno asi penězi, které mu nechala na instalatéra). Zase je v kombinaci vodka pivo, leží v posteli a sestra balí a uklízí. Není schopen se sám najíst, jedině když to dostane na talíř. Normálně by nás ten stav zlomil, ale co, zítra se jede do Bohnic, ne?

čt 14.04.2022

Velký den. Delegace nás tří přijíždí v 9:30 k Tomíkovi v očekávání nejhoršího. Normálně nám otevře, vše v pohodě, akorát ty láhve na stole a nedopitý pivo nás překvapí. Ale do Bohnic se těší a vší silou spolupracuje na urychlení odjezdu, takže už kolem 10:30 odjíždíme přes poštu a garáže do Bohnic. Na poště nás čeká zpráva, že mu prodloužili nemocenskou, takže hurá. V nemocnici drobná komplikace na přijmu - 2.03 promile. Tak s ním Íva chodí cca 2 hodiny po Bohnicích a nalévá se vodou. S 1.23 promile už berou. Ve dvě opouštíme Bohnice bez Tomíka. Předpokládaná euforie se nedostavuje.

Pá 15.04.2022

Je pátek ráno. Velký pátek. Křesťané se mají rozmýšlet o Ježíši Kristu a jeho oběti pro každého z nás. Pro jistotu nejíst, neuklízet, nepracovat. Já se zamyslím nad Tomíkem, nebo spíš nad tím čeho jsme zatím dosáhli a co se povedlo a nepovedlo. Někde dole je napsán cíl čeho chceme dosáhnout. Ten je stále správný, ale po 2 měsíc intenzivní "péče" se zdá být více vzdálený. Ale není tomu tak, jen jsme před 2ma měsíci neviděli rozsah problému.

9:48 17.04.2022 Musíme si uvědomit rozdíl mezi pomocí a léčbou. Pomoc je třeba to, že mu doma uklidíš, sbalíš mu věci, najdeš mu ztracenou kartu, odvezeš ho na poštu, zařídíš něco na úřadě, uklidíš v domě aby nepřišel o byt. Léčba je složitější a rozdělil bych ji na tři kategorie instatní, profylaktická a sociální. To,že mu vyleješ pivo, rozbiješ oblíbený pulitr, sebereš mu peníze, zamkneš ho v bytě, přivážeš ho k židli, neboli cokoliv co ho odradí od okamžitého pití je instatní léčba. To, že se domluvíš s vietnamcem, že mu nebude dávat alkohol, to že bude vědět že po pití přijde trest, to že bude brát třeba nějaký prášky po kterých mu bude po alkoholu blbě, nebudeš s ním chodit na oběd do hospod, nebo pít alkohol v jeho přítomnosti je profylaktika. Ale zásadní je ta léčba sociální. Neboli vrátit se k tomu čemu říkáme základní život (spát v noci, jíst 3x denně, zvednout telefon když zvoní, hygiena, úklid, vařit si) je ve hvězdách. A i dosáhnout tohoto zakladniho kroku je strašně daleko. A to zatím nesměřuji s běžnému životu jako je vrácení řidičáku, mít příjem, pracovat, chodit, běhat, plavat až po chodit do hospody a nepít. Tomík není v současné době schopen samostatného života (to je eufemistická věta pro přesun do ústavu a asi i zbavení svéprávnosti). Pro jeho život je zásadní v jakém stavu se z Bohnic vrátí, což nevíme. A pro nás je důležité vědět v jaké formě ho chceme a můžeme ovlivňovat. Co nám on umožní a co my jsme ochotni do toho dát. Co mne trápí je ten jeho byt. Stále si myslím, že bez bytu by byly jeho vyhlídky na abstineci lepší než s ním. Jde vlastně o to co je přednější, jestli ho vyléčit s tím že si musí platit nájem, nebo ho nechat v jeho osudu v "jeho noře". Neboli upřednosti naději před jistotami, nebo abych se vrátil k předchozím větám - chceme pomáhat nebo léčit?

Po zkušenostech vidím, že kategorie 'pomáhat' k cíli nevede. Jen Ti bere energii z léčby. A 'léčit' je možné jedině pokud nás o to požádá, nebo lépe řečeno pokud bude vehementně chtít. Co se od nás do budoucna dá očekávat je, že přestaneme pomáhat a budeme se věnovat léčbě. Protože zatím to byla naše intervence v kategorii "nepotřebuješ něco Tomášku" s tím, že jsme vše směřovali k tomu dostat ho do ústavní léčby. Na druhou stranu asi bude z léčebny trochu vycepovaný a drsnější zacházení nebude vadit.

No a na závěr chci poděkovat všem co se zasloužili o Tomíkův život. Klukům z metra, jeho sestře, která se o něj stará dnem i nocí, Áje, která to teď sleduje z povzdálí a Ívě. Ta je jako dobře nastartovaný motor každý den připravena řesit každodenní překvapení. U ní mám pocit, že je trochu dál než my a už ji nebaví pomáhat a chtěla by léčit. Byly to s Vámi krásné dva měsíce, zatím Vám za ně děkuji já, za tři měsíce se připojí i Tomík.

Bohnice (od 14.4)

Ne 8.05.2022

Po třech nedělích v léčebně Tomík odešel z pavilonu 31 do 34. Což znamená, že na Detoxu skončil a je na Zdrovotně sociální péči. Podle vyjádření jeho lékařky, protože by AT léčbu nezvládal. Nicméně během těch tří týdnu žádné abstinenční příznaky nemá. Spíš to souvisí s hlavou, kde nevědí zdali jeho výpadky paměti a celková pomalost v myšlení je způsobena hematonem nebo demencí. Tomík s nikým cca 3 neděle nemluvil až tento týden se začal ozývat. Ale spíš z toho plynou negativní zprávy. První byla od Aji, že by chtěl sdělit své mamince, že je na léčení a né že se ztratil. Dále komunikoval s Eliškou i Ív, ale obě jsou z rozhovorů překvapený, že vlastně po třech týdnech abstinence je to stále stejný. Nepamatuje si, je celý takový zpomalený i když občas je hovor zcela logický. Jediný pozitivní je Brska, který když s ním mluví, tak je Tomík rozradostněný, směje se a už se těší až vyjde z léčebny, že prodá auto a koupí si motorku. No a teď si vyber. Íva se Eliškou byly ve čtvrtek (5.5) u Tomíka v bytě a uklízely a uklízely a uklízely jak byt tak barák. Dnes jde Eliška za ním na návštěvu, tak uvidíme. Jo a taky chce Konopíkovi prodat Johana.

Ne 15.05.2022

Tak už s náma Tomík začíná komunikovat (Ája, Eliška, Íva, Brska, Tonda, Bohouš, já) a zároveň nás začíná úkolovat. Íva předala Johana Bohoušovi, já mu dal techničák, kontroluje zdali se uklízí, já ho mám v úterý odvést k zubaři. Vypadá to že si začíná uvědomovat kde je a že je to dost hrozný. Dokonce jsem mu objednal sluchátka Sony za 6 000Kč pro nějakou pani na adresu oddělení 34, Bohnice - zatím nedorazily. To by byly pozitivní zprávy. Ta negativní a pro mne nepochopitelná, je mlčení Bohnic. Zatím žádný rozhovor s lékařem, jedině se sociální pracovnící a ta nám žádný výhled nedá. A druhá negativní je, že Tomík občas plácne nějakou blbost, typu já už sem zítra nepůjdu, zejtra ke mně přijď a podíváme se na Ty auta a tak.
Co jsme si domysleli a co by bylo třeba potvrdit je. Tomík byl z AT oddělení (31) přesunut na 34 (Zdravotně sociální pěče), protože se nejeví jako adept na protialkoholní léčbu, ale na ústavní pěči. Jenže na to je ještě mladý a tak jsou zde problémy se zaopatřením (nebere důchod). Zásadní problém je ale predikce jeho stavu. Bude to na furt? Je možnost zlepšení? Je to vůbec způsobeno alkoholem nebo je to demence? Nevím. Nikdo neví všichni tápou a Bohnice "asi" nic v té věci nedělají. Problém vidím v tom, že je na oddělení kde se neléčí a diagnóza je jasná - stáří. A nevím jak je přesvědčit aby udělali diagnózu Tomíkovi. Mám představu třeba zjistit stav mozku a porovnat s CT z Vojenský nemocnice. (lepší, stejný, horší, jiný). Nebo udělat vůbec nějaký vyšetření, znát jeho výsledky, abychom měli do budoucna srovnání. Nevím jak se měří demence. Ale když jsem měl Tátu po mrtvici, tak jsme ho učili číst a psát. A věděli jsme že už napsal písmeno A a teď jdem na písmeno E. A když po několika týdnech byl zase schopný psát tak vidíme že se stav zlepšuje. Ale musí se něco měřit, vážit, kvantifikovat. A doteď se jen leží a my si voláme a sdělujeme si pocity.

Ne 22.05.2022

Tak to byl týden plný zážitků. Nejprve v úterý jsem ho vezl k zubaři, takže asi 5x předtím kontroloval jestli dojedu a jestli mám klíče. Organizoval i Ívu a dost toužil dostat se domů. Jako důvod udával mobil a nabíječku. Domů se nedostal, ale k zubaři jsme se dostali, vytrhli mu zub a vlastně vše proběhlo v pohodě. Pak jsme sice museli hledat zapomenutý klíč u něj na chodbě a jít do Lídlu něco koupit pro spolunocležníky, ale celkově panovala dobrá nálada, a kdybych věděl že ho léčej na protialkoholním, tak bych řekl, že to se to ubírá správným směrem. Jak je vidět stačí měsíční izolace od alkoholu, pravidelná strava, režim a lepší se to. Na co si ještě musím dávat pozor je jeho tah na branku a zarpilost jak nutně něčeho potřebuje dosáhnout, i když je to blbost. Hledání klíče, v hospodě obsadí stůl, že jdeme na oběd, prostě potřeboval bych se dostat do role vedoucího dne a né vykonavatele nesmyslných příkazů. Jenže argument až budeš v blázinci, nebo to nemůžeš pochopit zabere vždycky. Jinak co měl udělat udělal, peníze posílá mne i Ívě přesně jak slíbil. A taky mne překvapil chozením, celý den bez hůlek. Prostě kdybych nevěděl historii, tak bych za dnešní den řekl že je úplně v pohodě - něco jak byl před rokem, než šel na první léčení. Taky se zmiňuje o operaci s kolenem, že už tam musí, že se s tím nedá chodit - to tu vypichuji, že myslí na budoucnost.

Ve čtvrtek to byl velký den. Nejprve Íva u něj uklízela, tam jsme se potkali a dostal jsem klíče. Ještě jsme se spolu jeli se podívat na auta a obě jsme našli a nastartovali. Pak jsme se rozloučili a já jel s klíčema pro Tomíka do Bohnic - měl vycházku. Nejprve na poštu, kde byl od policajtů dopis že mu sebrali zbrojní průkaz - dopis zůstal doma na stole. Když jsme dojeli domů tak začal hledat spoustu věcí, co vlastně ani nevím. Já jsem rozeběhnul internet - skutečně funguje - a one mezitím proměňuje domácnost ve svůj standard. Na křeslech vše vykramařený, pětkrát se hledá občanka, pak mobil. Něco vypadne ze šuplat a protože se nemůže ohýbat, tak to zůstává na místě. Permanentně nakrknutý, že buď něco není, nebo že na to nevidí, nebo že to tu teď bylo. Když se na to podívám z celkovýho pohledu tak do blázince odnesl několik nabíječek a telefon (jak vlastně původně chtěl) + asi 10 čokolád a kafe. Drobná nevýhoda je že jeden telefon zapomněl u mne v autě a taky tam mám klíče od Mercedesu. Pak bych ještě zmínil, že jsme šli projet Mercedesa se střechou (už nevim jak se jmenuje asi Waldemar) a jezdí se s tím nádherně. Druhý mercedes jsme nastartovali ale ani po hodině se nenabil. Asi je baterka úplně vybitá. Za zmínku stojí že už nechce jezdit na motorce - auta neprodá. To jen, že plynule pokračuje v tom co si řekli s Brskou před týdnem. No a od této vycházky mi pravidelně telefonuje, že potřebuje ten mobil.

Trochu nelogicky bych jeho stav označil za nejhorší co může být. Aktuálně - nemyslím li na prognózy. Je dostatečně aktivní, ale stále neschopný se o sebe postarat. Navíc je dost impulzivní a jeho sklon k alkoholu je tam furt. Takže když by teď odešel domu, tak do dvou dnů zase chlastá. A za ty dva dny ten byt zakramaří podobně jako jsme ho našli. Neboli je to lepší, ale stále nedostatečné. Nicméně za ty dva dny co jsme byli spolu se ani nic nevyfabuloval, vše sedí, pamatuje si, takže je to OK,ale z druhý strany se nám blíží čas kdy se začne ptát proč tam vůbec je, nebo rovnou odejde domů.

Ne 13.06.2022

"Až mi vrátí řidičák." "Všechno bude jako dřív." "Chci si to tu ještě tak 20 let užít." "Alkohol už nikdy nebudu pít." "Uklidím si doma." ?. To je svět v kterém se pohybujeme nyní. Ale popořadě. Tomíka přeložili na otevřené oddělení, což vlastně znamená, že se může pohybovat po areálu jak chce a může mít vycházky. Je tam již přes týden (3.6.) a vypadá to, že mu to svědčí. Je výrazně lepší po všech stránkách ať už motoricky (chodí skoro normálně), mentálně (pamatuje si skoro všechno), i tak nějak sociálně kdy zase začíná být doba, kdy čas s ním strávený nemusí být braný jako řehole, ale že je to vlastně hezký den. Teda když by se furt něco nehledalo (to máte mobil, klíče, brýle, taška, nabíječka, peněženka, klíče jiný, mobil třetí, hodinky né ty ale tamty). Minulý týden mi půjčil Waldemara (kabriolet), takže můj pohled na něj je trochu zkreslený do růžova - jezdí se tím hezky. Ale i tak musím zmínit jednu věc. Když se bavím o jeho stavu s klukama (tj. Láďa Beneš, Brska), tak je vše zalito sluncem, když s holkama (Sestra, Íva, Ája a Hanka) tak je to vše na hovno. Stejně odejde domů a tam bude chlastat. Měly ho tam nechat zavřenýho tři měsíce - žádný vycházky. Neumím si ten rozdíl vysvětlit.

Jak je vidět stačí člověka izolovat od alkoholu, pravidelně jíst pít spát a do dvou měsíců se z trosky stane perspektivní abstinent.

Tento týden byl na sobotu neděli doma. V úterý předtím jsme měli u něho sraz s Ívou, která naposledy uklízela (proč taky dál, když má vycházky), my jsme vytahovali auto z garáže. Pak jsme ještě zkoušeli najít maturitní vysvědčení a malý techničák - ale to asi nenajdem. V neděli jsem za ním jel opět, protože musel vyfotit tachometr, kvůli pojištění. Tak jsem ho odvezl zpátky do Bohnic a vypadal naprosto střízlivě, při smyslech, prostě po dvou dnech sám v bytě na jedničku podtrženou. (až na to bažení po Birelu dobrý - to asi bude ještě problém). Tak jsme se bavili o tom co by měl udělat než ho pustí doma a jsme ve shodě, že je potřeba uklidit, některý věci vyházet, umýt okna, vyprat záclony a dát byt do pucu. Taky jsem slíbil že mu opravím vodu. Takže za mne dobrý. A teď se vrátím k těm úvodním větám. Jednak návrat řidičáku je téměř fatální věc. Až zjistí že to není tak jednoduchý - já předpokládám že tak za dva roky nejdřív - tak to bude rána. A druhá věc co je třeba si všimnout je, že v těch větách chybí "Bože co jsem to prováděl", "to jsem ale debil", a tak. Tady myslím, že je ta chyba, že není na léčení, kde se furt probírá v jakých sračkách se Ty lidi nacházely a proto že už nebudou pít, protože to něchtěj zažít znova. Ale tahle první signální mu chybí a teď mám pocit, že z jeho strany se to jakoby nestalo a jedeme dál. A nevím jestli je vhodný mu to nějak připomínat, protože na to každý rád zapomene. Ale zoufale mi chybí to sebemrskačství, protože to si myslím že vede k nápravě. Přes vymazání posledních 2 let z paměti to prostě nejde.

Další věc co mi chybí je Tomášova hlava. My dodnes nevíme co stojí za jeho chováním, jestli je to alkohol, pád, stáří, nebo třeba alzhaimer. A v Bohnicích se jen přežívá, neléčí a nevím jak je k tomu donutit. Protože ještě před měsícem jsme byli přesvědčeni, že skončí někde v ústavu. A teď už to vypadá, že se zase vrátí domu. Ten progress za poslední měsíc je úžasný, ale neznáme strop. Kam až jsme schopni ho vrátit. Protože vyjádření doktorů bylo někdy až neuvěřitelné upřímné a když jsme ho viděli jak chodí, nic si nepamatuje, tak nám to zapadalo do kontextu - ústavní péče. Ale teď to vypadá na návrat do normálního života. Myslím, že jediný co mu v tom může zabránit je právě ta hlava. Protože jde o to jestli je to dočasné nebo navěky. A v tom by nám měly pomoct Ti doktoři.

Pá 24.06.2022

V pátek jsem měl s Tomíkem dlouhý rozhovor o současné léčbě a o budoucnosti. Vyplynul z toho jednak dopis pro paní Domácí a jednak jsem mu slíbil že dodám 10 otázek, které by měl prokonzultovat s ošetřujícím lékařem ještě než se dostane domů. Podstatou našeho rozporu je to, že já mám názor že odchodem z léčebny mu začne krušný život, kdy se o sebe muset starat sám, na každém rohu bude čekat démon alkohol a jeho kamarádi a známí už na něj nebudou pohlížet s důvěrou, že se to zlepší, ale se značnou skepsí že už je za čarou, odkud není návratu. Zároveň jsme řešili jeho zdravotní stav, který je nám trochu záhadou protože:

No nebude. Byl bych rád kdybychom využili jeho přítomnost v léčebném zařízení aby mu tam udělali to co uměj tj. nějaká vyšetření a zjistili jestli hlava funguje jak má. Trochu to naráží na jeho plán mítřidičák asi tak do tří dnů poté co přijde domu, ale bez zjištění zdravotního stavu mu ho stejně nedaj.

Takže těch 10 otázek na které by měl znát odpověďět:
  1. Proč jsem zde a né na protialkoholním? Podle informací své sestry proto, že bych léčbu nezvládal. Jak se pozná že nezvládal? Oč jsem přišel? Zvládal by ji už teď? Nebylo by pro mne vhodné ji ještě do-absolvovat?
  2. V únoru jsem spadl doma na hlavu a byl jsem v bezvědomí a blouznil. Následně jsem byl hospitalizován na 10 dní. Mám z toho CT mozku s nálezem. Nebylo by vhodné porovnat můj stav nyní s tím co mám zaznamenaný.
  3. V posledních 2 letech jsem měl několikrát epileptický záchvat. Vysvětlovalo se to mým sklonem k alkoholu. Samozřejmě lze to tak vysvětlit, ale je to možné nějak zdiagnostikovat? Když nebudu pít tak to už nebude? (tady narážím na častý Tomášův argument - když nebudu pít tak dostanu epileptický záchvat - tak ho jen otáčím)
  4. Na psychyatrii jsem strávil už cca 3 měsíce. Když jsem sem přicházel, všichni mi říkali že jsem už tak max. na ústavní péči. Ale já se teď cítím že všechno zvládnu. Trpím nějakou chorobou, mám nějaký zjištěný nález, nebo je z lékařského hlediska něco, co mi brání se o sebe sám postarat a žít normální plnohodnotný život?
  5. Jak bych měl využít poslední tři neděle v ústavu abych se co nejlépe připravil na budoucí život?
  9. Existuje nějaký program pro lidi co opuští ústav, ale chtějí dále v léčbě pokračovat a nějak potřebují řešit "těžké situace" nového života. Myslím to tak, abych to nemusel dělat s pomocí rodiny, známých a přátel. ale představuji že na mne po propuštění dolehnou problémy od kterých jsem tady odstíněn. (Mám tady režim, postel, jídlo, za nic )
  10. S tím že bude pracovat jako dřív jsem se již rozloučil. Ale rád bych žil dál pohodový život. K tomu ale potřebuji řidičák a další věci, kteřý pro lidi se stigmatem alkohol a Bohnice nejsou úplně dostupné. co nesmím zanedbat, abych ho dostal zpět?

Dopis paní domácí

asi se to nemá číst cizí dopisy, ale poslal mi kopii dopisu co píše své domácí - a v něm na 100% naplňuje moji oblíbenou roli polepšeného hříšníka.
Vážená paní domácí!
Dobrý den přeji a zde mám pro Vás informaci ohledně mého pobytu zde v Bohnicích na protialkoholním léčení. Za tři neděle by mně měla vypršet lhůta tři měsíce (aby mi uznali platné léčení) a předpokládám že mě propustí a že se natrvalo vrátím domů. A že budu moci opět vykonávat plně funkci, kvůli které si mě váš tatínek najal (letos to bude 26 let!) a kvůli jste mě tam nechala bydlet i Vy...
Už teď mám ale volnější režim a na celé víkendy jezdím domů a i během týdne jezdím domů na odpoledne takže úklid už nedělá paní Schwarzová, ale už ho dělám já... V domě se zatím nic neděje, pokud vím a mohu soudit. Jen menší průsak vody do zdi na chodbě. Oškrábal jsem to a zdá se, že to vysychá...
Tak to je ono info a teď k té prosbě: Prosím Vás úpěnlivě, abyste mi zachovala přízeň, přestože jsem poslední dobou ve svém životě poměrně dost klopýtal a leccos jsem pokazil. Ale jsem odhodlán "povstat z popela" a opět fungovat a žít plnohodnotný život, jak jsem žil drtivou většinu svého života...
Na Kladenské jsem šťastný a jsem tam opravdu doma. Kdybyste mě měla vyhodit, byl bych velice nešťastný a nevím co bych dělal, neb nemám kam jít. Žiju tam opravdu těch 26 let (od r. 1996), což je pořádný kus života. Vždy jsem byl k Vašemu otci i Vám loajální a poctivý. To asi víte...
Uvědomuji si však, že takhle by to nešlo dál a já bych mohl o svůj Domov přijít. Prosím Vás tedy o důvěru a jak už jsem říkal, o zachování přízně...
Zůstávám s důvěrou v lepší a jsem s přátelským pozdravem...
Váš Tomáš Pokorný
A ještě právní rada jak získat řidičák zpět zde

Ne 26.06.2022

Tohle jsem poslal Tomíkovi, aby zjistil odpovědi u své ošetřující lékařky.

  1. Proč jsem tady a né na protialkoholní léčbě? Podle informací své sestry, protože bych léčbu nezvládal. Jak se pozná, že bych ji nezvládal?
  2. Nebylo by vhodné (z dlouhodobého hlediska) protialkoholní léčbu absolvot nyní? Zvládal bych ji u ž teď? Oč jsem přišel?
  3. V únoru jsem spadl doma na hlavu a byl jsem v bezvědomí a blouznil. Následně jsem byl hospitalizován na 10 dní. Mám z toho CT mozku s nálezem. Nebylo by vhodné porovnat můj stav nyní s tím co mám zaznamenaný z nemocnice?
  4. V posledních 2 letech jsem měl několikrát epileptický záchvat. Vysvětlovalo se to mým sklonem k alkoholu. Samozřejmě lze to tak vysvětlit, ale je to možné nějak zdiagnostikovat? Když nebudu pít tak to už nebude, nebo teď už je to doživotně?
  5. Na psychyatrii jsem strávil už cca 3 měsíce. Když jsem sem přicházel, tak všichni kolem mne byli přesvědčeni, že jsem už tak max. na ústavní péči. Ale já se teď cítím, že všechno zvládnu. Trpím nějakou chorobou, mám nějaký zjištěný nález, nebo je z lékařského hlediska něco, co mi brání se o sebe sám postarat a žít normální plnohodnotný život?
  6. Jak bych měl využít poslední tři neděle v ústavu abych se co nejlépe připravil na budoucí život?
  7. Existuje nějaký program pro lidi co opuští ústav, ale chtějí dále v léčbě pokračovat a nějak potřebují řešit "těžké situace" nového života? Myslím to tak, abych to nemusel dělat s pomocí rodiny, známých a přátel. ale představuji si, že na mne po propuštění dolehnou problémy od kterých jsem tady odstíněn. (Mám tady režim, postel, jídlo, jsem bez přístupu k alkoholu)
  8. S tím že bude pracovat jako dřív jsem se již rozloučil. Ale rád bych žil dál pohodový život pracujícího nebo hůře invalidního důchodce. K tomu ale potřebuji řidičák a další věci, který pro lidi se stigmatem alkohol a Bohnice nejsou úplně dostupné. Co nesmím zanedbat, abych ho dostal zpět?
  9. I když to nesouvisí s mým zdravotním stavem, tak bych potřeboval poradit jak dál s nemocenskou, invalidním důchodem, sociálníma dávkama apod. Je tady někdo kdo mne na to dokáže připravit?
  10. "Možná sám víš na co chceš zeptat"

Ne 5.07.2022

Postupem času jsme sehnali odpovědi na všechny otázky. Že není na protialkoholním je normální. Ví o tom a připadá mu to normální. Nemá fyzičku a je to běžné že starší alkoholici se 'neléčí' ale nechávaj ty 3 měsíce odpočinout. Ohledně hlavy - nemá žádný nález - byl prohlédnut neurologem. Epileptické záchvaty jsou běžná věc. Stačí nepít a bude to v pořádku. Netrpí žádnou nemocí, co by mu bránilo žít plnohodnotný život. V rámci budoucnosti si zajistí invalidní důchod, bude chodit do adiktologické poradny a má už svého psychiatra...

Ne 21.07.2022

Před týdnem jsem si pro Tomíka dojel do léčebny a slavnostně ho po třech měsících v Bohnicích přivezl domů. Dali jsme si oběd, trochu se podívali po domácnosti a já optimistiocky vyrazil do práce. V pátek vyrazil za svými lékaři, na adiktologii, v pondělí měl jít k psychiatrovi a začal si vyřizovat důchod. Jenže od pondělí se nehlásí, telefon nezvedá. Co jsem se bavil s lidma (tj. s naším týmem záchranářů), tak to mají stejné. Už se ale nikdo nechce angažovat, a situaci berou jak je s drobným povzdechem. Mám to také tak.

kontakty léčeben, které poskytují i detox:

  1. Psychiatrická léčebna Červený Dvůr, 380 309 135 (ústavní léčba), 380 309 130 (obecné číslo)
  2. Psychiatrická nemocnice Brno - Černovice, muži: 548123339, 548123399
  3. Léčebna návykových nemocí v Nechanicích, 495833232 (soc. pracovnice AT)
  4. PN Bohnice, 734268518
  5. Apolinář, 725736177
  6. Neocentrum Praha - soukromá léčebna, 770143385
  7. Psychiatrická nemocnice Kosmonosy, 326 715 959 (detox), 326 715 950 (oddělení)

Výhled

Obvolat Bohnice, Apolináře a zjistit co nejvíc jak někoho dát na ústavní léčbu.

Domluvit se s majitelem domu a zkusit zajistit domovnické služby dočasně přes nějakou firmu - nebo svépomocí protože nevím rozsah těch prací. (jinak se z ústavu nebude mít kam vrátit - i když to není až tak fatální problém viz dále.)

V podstatě to znamená cca 4x týdně navštívit Tomíka, zkontrolovat popovídat dát úkoly a připravovat na ústav. Ale hlavně být s ním v kontaktu. A donutit ho aby s náma mluvil a né, že nebude zvedat telefony.

To nejdůležitější - neztratit jeho důvěru nebo si ji nějak vybudovat a to z prozaického důvodu - až mu bude blbě v ústavu aby neodešel na reverz a až z ústavu odejde tzv. vyléčený, aby měl z nás radost a nezůstál sám. Léčení samo o sobě je cíl krátkodobý, Aby po léčení nepil a jezdil s náma na srazy a zase chodil na na výlety cíl dlouhodobý. A jediný možný, je to jediný cíl, kterým se poměřují všechny naše kroky.

Dost zásadní problém vidím v tom, že má před operací kolena což by problém nebyl, kdyby normálně chodil, ale on se belhá, chodit nechce a furt jen sedí. Kdyby normálně chodil, tak taková chodící terapie, kdy každý týden přidáš třeba jen vzdálenost 500m je úžasná. Ale to věčný sezení a nemožnost nějak oponovat tomu - no bolí to - mi strašně sráží procento úspěchu. Protože si nedokážu představit jak radostně sedím po 3 měsících u Nešpora doma, kde jsem 5 let předtím vesele chlastal a nebudu mít ani jednu minutu kdybych se zase napil. (proto nevidím ten point ztráty bydlení až tak fatálně - možný přesazení do jiný garsonkly by to možná zlepšilo.)

Takže na závěr - neztratit dlouhodobý cíl a zkusit mu trochu pomoct. Ale moc si to nebrat, protože naděje není veliká. Zatím optimista nejsem.